Jak jsme si hráli tehdy a dnes: Dětské prolézačky, bezpečnost a proměna přístupu k riziku
Dětská hřiště představují nejen místo zábavy, ale také zrcadlo doby a jejího přístupu k výchově, bezpečnosti a vnímání rizika. Zatímco dnes se prolézačky testují podle přísných norem, dříve šlo často o svépomocně vyrobené konstrukce, které by dnešním bezpečnostním požadavkům neprošly ani v nejmírnější podobě. Podívejme se na to, jak se prolézačky proměnily – nejen svým vzhledem, ale i významem.
Prolézačky před rokem 1989: Kov, beton a kreativita
Na dětských hřištích v socialistickém Československu dominovaly konstrukce z kovových trubek, často rezavých, svařovaných na místě nebo přivezených z podnikových dílen. Hojně se používal i beton, asfalt a železné sítě, které byly sice „nezničitelné“, ale z hlediska bezpečnosti více než sporné.
- Kovové prolézačky ve tvaru raket, kostek či krychlí
- Vysoké klouzačky bez bočních zábran
- Točny a kolotoče bez jakékoli ochrany
- Houpací konstrukce na kovových pružinách nebo řetězech
Děti si na nich často odřely kolena, natloukly hlavu nebo skončily se zlomeninou – ale společnost tehdy brala tyto nehody jako součást dětství. Přístup k riziku byl daleko uvolněnější.
Dětské prolézačky
Bezpečnost dnes: Norma, certifikát a měkčený povrch
Dnešní dětská hřiště vznikají podle přísných evropských norem (např. ČSN EN 1176), které stanovují:
- Maximální výšku prolézaček a skluzavek
- Bezpečné vzdálenosti mezi prvky
- Materiály odolné a zdravotně nezávadné
- Povrch pod herními prvky (např. pryžové dlaždice nebo štěrk)
Moderní hřiště jsou barevná, z materiálů jako plast, dřevo nebo kompozit. Každý prvek musí mít certifikaci a pravidelnou revizi. Dětská bezpečnost je prioritou.
Kritici tvrdí, že se dětem z hřišť vytrácí riziko a že se tím ochuzují o přirozené učení zvládání nebezpečných situací. Dítě, které nikdy nespadlo, se možná nenaučí správně padat.
Dětské prolézačky
Jaký je ten správný přístup?
Otázkou zůstává: Máme děti chránit za každou cenu, nebo je nechat učit se na vlastních chybách?
Současný trend směřuje k tzv. řízenému riziku – vytváření prostorů, kde se dítě může potkat s výzvou, ale v kontrolovaném a předvídatelném prostředí. Významným prvkem se také stávají edukativní a inkluzivní prvky, které zohledňují potřeby dětí s různými schopnostmi.
Proměna dětských prolézaček není jen technickou otázkou, ale i kulturní a společenskou. Zrcadlí proměnu hodnot – od kolektivního a improvizovaného ke kontrolovanému a individualizovanému přístupu. Ideální přístup pravděpodobně leží někde mezi – dát dětem prostor k pohybu a objevování, ale zároveň s vědomím, že bezpečí není na překážku dobrodružství, pokud je navrženo chytře.
The post Jak jsme si hráli tehdy a dnes: Dětské prolézačky, bezpečnost a proměna přístupu k riziku first appeared on NETzin.cz.